Sanitka - bludný Holanďan naší doby

Stává se čím dál tím častěji, že nemocnice odmítnou pacienta převzít. Tu se vymlouvají na spádovost pacienta k jiné -  byť relativně blízké nemocnici -  tu argumentují, že sousední nemocnice je lépe vybavena; tu jim vadí, že obtíže převáženého jsou moc velké/malé na to, aby jej jejich nemocnice mohla vyřešit a o pacienta se postarat.

Avšak i nemocnice jsou v tom nevinně. Jejich potíže mívají společného jmenovatele. Ledabylou politiku vlády, která navzdory slibům dávno daných při podpisu koaliční dohody, zdravotnická zařízení ledajak podfinancovává. Špatně nastavený systém základní zdravotnické koncepce deformuje také možnosti zdravotních pojišťoven. I jim se nedostává peněz a i ony nemají manévrovací prostor k jednání s nemocnicemi.

Pojišťovny určitě vědí, že za posledních několik let výrazně vzrostly ceny energií, léčiv i nájmů a že s výhodnou cenovou nabídkou nepřišla ani inflace a nesnižovaly se ani ceny benzínu a nafty, takže to, co kdysi pokrývalo chod nemocnice, nestačí mnohdy ani na zaplacení inkasa. Ví to i management nemocnic, ale to jediné, co s tím může dělat. Skutečnost, že ředitel záchranné služby si musí veřejně postěžovat, že člověka s mrtvicí mu vzala až pátá nemocnice, je vrcholem ledovce tohoto nepovedeného spletence špatné státní politiky, nemocnic jedoucích na maximum možného, zoufalých záchranek a na lidech šetřících pojišťoven.

Takže kruh se tímto uzavírá. Jsou tu nemocnice, které nemají volná lůžka, pojišťovny, které zdravou finanční politikou zrovna nevynikají, záchranky, kterým stát nic nedaruje a pacienta, kolem něhož se tento začarovaný kruh točí.

A jak z něho ven?

Polovina Senátu podala na Ústavní soud návrh na zrušení tzv. úhradové vyhlášky. To samo o sobě více peněz do zdravotnictví nedostane, ale alespoň zastaví hrozící propad příjmů. Vláda totiž ve srovnání s předchozími léty výrazně snížila úhradu hrazených zdravotních služeb a redukovala úhrady za péči o medicínsky náročnější pacienty. Nějakého úřednického šetřila bohužel napadlo odebrat dvě třetiny úhrady tomu, kdo překročí "objem smluvené péče".

Není to další důvod k tomu, aby doktor v nemocnici řekl: „Jeďte prosím jinam, nám se nevyplatíte, my už smluvenou péči vyčerpali“. Poslední troškou do mlýna v této vyhlášce, která ze sanitek učiní „bludné Holanďany“ je pokřivená úhrada za neodkladnou péči, která je nepochopitelně navrhována o čtvrtinu méně, než zcela stejné zdravotní výkony, které nejsou neodkladnou péčí.

A od nynějška, kdy se změnila pravidla pro urgentní příjmy, bude ještě hůř. To aby si sanitky s pacientem vyrazily na závod Paříž – Dakar. Dřív než se vrátí, jim pacienta beztak nikdo nepřevezme.