Prezident (z)vůle boží

Čím je právo pro profesora teoretické ekonomie? Určitě ničím důležitým, čím by se lidé měli zabývat, na rozdíl od tenisu, sjezdového lyžování a organizovaného sběru jihoamerických tužek.

Někteří teoretici se domnívají, že právo by nemělo být před ekonomií – naopak, mělo by pasivně reagovat na její vývoj a umět elasticky legalizovat některé excesy volného trhu. K těmto mudrcům se zjevně řadí i ekonom Klaus, když již před 15 lety v přednášce věnované vztahu práva a ekonomie poznamenal, že leckdy mohou být náklady na dodržování práva větší než výnosy, které plynou z jejich nedodržování.

“Všichni maximalizují svůj užitek a to je možné někdy dodržováním zákonů, jindy jejich nedodržováním, řekl Václav Klaus doslovně.“ Jinak řečeno, právní systém svou povahou neměl bránit maximalizaci zisku, ať to stojí, co to stojí.

Bylo by v této souvislosti zajímavé dát si tu práci a spočítat, kolik rozkradených a zašmelených miliard svou amnestií vlastně omilostnil. Nemá cenu je jmenovat všechny výtečníky, které Klaus podpořil; má však cenu napsat k nim pravdivá adjektiva, neboť budou-li omilostnění, bude se na jejich činy nahlížet tak, jako by se nikdy nestaly. S vězeňskou celou se patrně nesžije silniční pirát Trpišovský, Jiří Berka ze stejnojmenného gangu, notorický podvodník Kohout, neurvalý hokejista Duda, „podnikatel“ Tomáš Pitr, fašizoidní xenofobové Dělnické strany, či tuneláři z H-Systému.

Kromě neúcty k práci policie a soudců a mrhání jejich časem je takováto amnestie vzkazem

vyšetřovatelům, kteří se nebáli vyšetřovat také politiky a vysoké státní úředníky. Je to vzkaz i politikům, kteří kradli a nebyli ještě odsouzeni. Kraďte dál, vše při starém. Máte-li pocit beztrestnosti, je to dobrý pocit.

Kde zůstaly důvody, kvůli kterým se Klaus amnestiím doposud vyhýbal? „Nemyslím si, že má prezident republiky opravovat náš soudní systém…, vytipovat jednu skupinu odsouzených a pokusit se jim dát svobodu na základě toho, že se zmýlili naši soudci, nebo že je chybný náš trestní zákoník. Tento pocit nemám a neosobuji si pravomoc, abych toto udělal“, řekl, když se poprvé stal prezidentem.

Nebo se snad ve svém novoročním projevu spletl a namísto vyhlašování amnestie vyhlásil vlastní amnézii? Některé z indicií poslední doby by plédovaly spíše pro tuto teorii.

Kolik měsíců na Pražském hradě by dosluhující prezident ještě potřeboval, aby se na něj vzpomínalo podobně, jako Francouzi vzpomínají na rozmařilé a vrtošivé monarchy z rodu Bourbonů? Ludvíkovské heslo „stát jsem já“ měl Václav Klaus při amnestii určitě na mysli. Anebo spíše „po nás potopa“?