Zlomená pečeť přísahy Hippokratovy

Dává-li matka život, má stejné právo jej i brát? Došla naše civilizace již do bodu, kdy je člověk člověku vlkem, nebo stále ještě platí, že jsou situace, kdy je rozhodnutí institucí vedených státem nadřazené přáním jednotlivce?

Brněnský krajský soud rozhodl, že záchranná služba Jihomoravského kraje musí zaplatit sto tisíc korun jako odškodné za to, že lékař nechal proti přání matky odvést novorozence po problematickém domácím porodu do nemocnice, neboť měl obavy o jeho zdraví. Dle policejní zprávy, neboť policii znepokojený doktor policii přivolal, ležela matka s dítětem zakrvácená v pokoji na podlaze, s placentou a nepřestřiženou pupeční šňůrou, zatímco ve stejné místnosti spalo tříleté děcko a ve vedlejší místnosti byli zavření dva psi. Pokud toto nejsou důvody pro okamžité převezení novorozence do standardního prostředí, tak nevím, co horšího by se muselo ještě stát.

Soudce, který v případu rozhodoval, se přesto domníval, že nešlo o bezprostřední ohrožení života dítěte. Doktor práv, který si tak trochu samozvaně (a laicky) zahrál na doktora medicíny, se nechal slyšet, že spor zdravotníků a rodičů mohl být vyřešen „v klidu třeba tím, že by rodiče s dítětem došli za chvíli do nemocnice sami, neboť to mají kousek…“ Záchranáři naopak argumentovali, že dítě nemělo ani tři čtvrtě hodiny po porodu přestřiženou pupeční šňůru, bylo silně podchlazené a nebylo zcela evidentní, zda je v pořádku, či ne. Rozhodovat o dítěti však mají rodiče, nikoliv lékař, tvrdila u soudu advokátka matky a brněnský soudce ji dal za pravdu.

Mohou-li si absolventi českých právnických škol hrát na Asklépia, boha léčitelství, pak se určitě nemohou zlobit, když na případ nenahlédnu pouze z pozice lékaře s dlouholetou praxí. Na rozsudku mi přijde mravně skandálních hned několik věcí. Především mne trápí vzrůstající znevažování profese doktorů-záchranářů. Zneužívání sanitek jako levných taxíků je už tak běžné, že má cenu jej maximálně tak zmínit. Horší jsou opakující se útoky na lékaře, kteří přijedou pomáhat a místo toho jsou vystaveni útokům surovců, opilců, či provokatérů. Počet zdravotníků, které během zásahu okradou o osobní věci a vybavení, také zrovna neklesá. To se má v každé sanitce vozit i policajt, ať je klid?

Pro stav naší společnosti je bohužel signifikantní i postoj matky, která nejdříve neváhá zavolat sanitku, poté nerespektuje rozhodnutí lékaře a nakonec se na něm zahojí o pěkných 100 000 Kč, asi porodného. (Mimochodem, tento lékař mezitím zemřel, a že popotahovaní po soudech, jeho srdci zrovna nepřidalo, je nabíledni.)

Kam jsme se to dostali, že když doktor rozhodne, že miminko musí do porodnice a matka místo toho aby okamžitě pro to udělala podmínky, tak to nerespektuje, musí konat policie, matka se pak soudí a soudce, který porod viděl možná pouze v americkém sitcomu, vykládá cosi o arogantním jednání lékařů, vedených předsudky vůči domácím porodům. Co kdyby se dítěti doma něco stalo? To by ta samá paní žalovala lékaře, že dítě neodvezl? A ten samý soudce by vyvozoval lékařovu trestní zodpovědnost.

Je v lékařském sporu vlčí instinkt matky nadřazen úsudku lékaře? Má matka právo rozhodovat i o zdravotním stavu dítěte? Je správné, chtít po lékaři, aby porušil Hippokratovu přísahu, která už od dob antiky ukládá každému doktorovi léčit dle svých schopností a úsudku?

V Brně nešlo o nic jiného, než o život dítěte. A to je někomu málo?